STŘEDA 16.6. Jako každý jiný, začínal i tento náš zájezd naloděním u školy.




Hlavně zkontrolovat všechny papíry, pasy, zdravotní průkazy a další "drobnosti".




Poslední objetí a vyrážíme na 1000 km dlouhou cestu na jih, na jejímž konci bude taky česká vesnice.




Plačte, odjíždíme :(




ČTVRTEK 17.6. PLUS, to nejsme v Dobrušce, tam už to přejmenovali. Jsme na JZ Rumunska ve městě Moldova Nouva, 10km od Sv. Heleny a ten pán s brýlemi je pan učitel Petr Skořepa, který pro nás zajistil kompletní program pobytu.




Silnice nahoru do Sv. Heleny byla vybudována teprve před pár lety z programu PHARE.




Pěkná asfaltka, dříve jen prašná cesta. Ještě nutné odlehčení od přebytku vody....




... a už nás vítá obec Svatá Helena. Dorazili jsme brzy odpoledne, cesta trvala jen 15 hodin.




Jsme ubytováni, náš první sraz na návsi a první dojmy z rodin. Největší problém - suchý záchod.




Petr nám ukázal krásnou poměrně novou Helenskou školu, která byla vybudována po roce 1990 z dotací ČR.




Exkurze byla samozřejmě i s výkladem. Děti se zde učí mj. vedle dvou cizích jazyků i dva místní, tedy češtinu a rumunštinu. Mají však letní prázdniny o měsíc delší :(




Místní pan ředitel nám vysvětloval všechny podoby rumunského A. Nepochopili jsme :)




PÁTEK 18.6. ráno, vyrážíme na první túru - po okolí SV. Heleny.




Sraz byl vždy vedle školy, přesněji u hospody, která byla zároveň obchodem se smíšeným zbožím.




Stádo koz vyrazilo dříve než my.




Po vesnici je spousta neobydlených starých stavení, ...




... ale i spousta načinčaných chalup.




Na pěknou fasádu se snaží nalákat turisty.




Tady také někdo od nás bydlel.




U napajedla jsme se potkali ...




... to jsou naše kamarádky z Heleny! :)




Psi, hlídající stádo, rádi zaskočili na kus žvance k turistům. U ovcí se jim říká ovčáci, tak že by "kozáci" :))




Dalších několik fotek nechám bez komentáře, bylo na co se koukat.


















SOBOTA 19.6. - Dopoledne jsme vyrazili na další pěší výlet, cílem byla vyhlídka nad Dunajem.




Políčka s kukuřicí jsou obdělávána (jak jinak) ručně.




Na každé cestě vedoucí z vesnice jsou Boží muka (kříž za děvčaty).




Příroda je zde opravdu nádherná.




Vyhlídku už máme na dosah.




Tak tohle málokdo čekal, jednoslovně - paráda.




Rádi jsme si tady odpočinuli a pokochali se.




Kde jinde udělat společné foto než zde.




Nejpočetnější sourozenecká banda v Mezissimu.




Výhledy na Dunaj byly nezapomenutelné.




A hurá zpět do vesnice na oběd, škoda, že povoz jede na druhou stranu..




Po obědě jsme vyrazli koncertovat přes hranice do Srbska, ale ještě před nimi byla zastávka ve městě Moldova Noua - prý nejšeredněší rumunské město, ale nebylo to tak hrozné :)




Kostel sv. Anny v srbském měste Bela Cerkva, kde byla naše druhá zastávka.




Místní pan farář nám pověděl něco o kostele ...




... a my zde krátce zazpívali.




Z kostela jsme se vydali na vyhlídku nad městem,




odkud byl nádherný výhled.




A jsme na místě činu. Srbská vesnice Kruščica, ve které též žijí Češi.




Koncertovali jsme ve zdejším kulturním domě. Úvodní slovo bylo raději tlumočeno do rumunštiny, protože v sále byla skoro polovina návštěvníků, kteří mají s češtinou problémy.




Myslím, že na všech z nás je vidět,




že jsme si koncert opravdu užívali.




V polovině programu nás vystřídaly místní děti s českými lidovkami (a českým panem učitelem).




Jejich kroje i choreografie byly kouzelné.




Závěrečné defilé místních dětí.




Naše druhá polovina byla plná mezissimáckých hitů jako třeba "právě znějící" Siyahamba,




nebo závěrečné ...




Oh happy day!




NEDĚLE 20.6. - Na desátou hodinu dopolední jdou naprosto všichni helenští do kostelů.




Všichni se obléknou do svátečního a ctí neděli.




Někteří jdou dolů do katolického kostela, někteří nahoru do baptistického.




Aaaaa, tuuuuuuristky, prozradím, že razily na mandolínový orchestr do baptistického kostela.




I mládež se nastrojila jako na svatbu.




Jak je vidět, do kostale jdou všichni, nejen turisti z Mezissima, nebo staré babičky,




ale i celé rodiny.








Po obědě se jde opět na chvíli do kostela ...




... a potom už hurá do "kulturáku" na Mezissimo!




To už je vyřádkované kousek od KD u hospody - nanuky jsem jim skoro vyjedli.




Plakátek na náš koncert.




Koncert začal vystoupením místních dětí - folklorního souboru, který vede pan učitel Petr Skořepa.




Pak již tradičně Mezissimo se svým "Českým" blokem.




Modráček se domácímu publiku předvedl ještě jednou ...




... a byl nám svým výkonem důstojným partnerem.




Poté jsme řediteli místní školy předali částku 5400,- Kč, kterou jsme vybrali ve formě dobrovolného vstupného při charitativním koncertu, jež jsme uspořádali u nás v Č. Meziříčí před odjezdem do Rumunska.




I tento koncert byl před vřelým publikem ...




... a příjemně jsme si jej užili (sice bylo vydýcháno, ale s tím už bojovat umíme).




Hodinu po odpoledním koncertu v Heleně jsme navštívili místní katolický kostel,




kde nám Petr vysvětlil pár místních specifik - proč mají v kostele plastová okna, obklady jak v koupelně a vše velmi barevné, ale i důležitější otázky.




Jak jinak, i zde jsme si museli zazpívat.




PONDĚLÍ 21.6. - Zřícenina středověkého hradu nad městečkem Coronini.




Opět ideální místo pro společné foto - Pavel Láska při hledání ideálního záběru takřka nasazoval život!




O 2km dál podél Dunaje se nad námi objevila obří jeskyně Gaura cu muscă.




V tmavých zákoutích jeskyně nám na cestu musely posvítit blesky fotoaparátů, byla tam naprostá tma a netopýři.




I tady jsme si houkli a nejen jednu!




Bezpečnost na prvním místě.




Na druhém břehu Dunaje se za námi tyčí zřícenina srbského hradu.




Ještě kousek po silnici a pak tvrdě vzhůru na Helenu (během 4km převýšení takřka 400m), kapalo ze všech.




Odpoledne se zatáhlo a na večerní odjezd se rozpršelo.




Rozloučit s "tetičkami" v rodinách, ...




... vše nalodit do busu...




... a můžeme razit vstříc domovům!

---